Michal Prejza pracuje jako IT manažer ve společnosti GUARANT International již téměř 20 let. Vystudoval VŠE, obor Informační technologie. V zaměstnání, které ho baví, pracuje v podstatě celý svůj profesní život. Michal se stará o IT infrastrukturu, komunikuje s IT dodavateli a poskytuje uživatelům odbornou podporu. Rovněž navrhuje možné investice do IT vybavení včetně modernizace softwaru a obnovy hardwaru. Michala zná ve firmě opravdu každý. Jeho pomoc je vždy velmi cenná a nepostradatelná. Všem vždy obětavě pomáhá a zůstává převážně klidný a vyrovnaný i přesto, že občas dostává kuriozní dotazy, nebo se někdy setkává s nervozitou ze strany uživatelů. 

Jeho cílem je vyřešit problém k obecné spokojenosti, přestože lidé si občas neuvědomují, jak může mít jednoduchý dotaz složité řešení.

Jak vzpomínáš na své počátky v IT? 

Za těch 20 let se změnilo úplně všechno. Když jsem začínal, všichni chodili do práce fyzicky a pracovali na stolních počítačích. Dnes je standardem home office a většina uživatelů pracuje na laptopech. E-mailová komunikace byla zavedená do mobilních telefonů. Internetové připojení do firmy se za tu dobu zrychlilo zhruba padesátinásobně a s tím souvisí také neustálý vývoj v oblasti ochrany před útoky z internetu. Současná ochrana před nimi je v porovnání s dobou, kdy jsem tu začínal, daleko sofistikovanější a komplexnější. Obecně vzato je tento vývoj logický. Za poslední roky se totiž radikálně zvýšilo množství virových útoků, rozšířil se phishing, spamy, malware a podobně. Vývojem rovněž prošel používaný software, ať již se jednalo o zdokonalování stávajícího nebo pořízení nového. Také mnoho věcí, které se dříve řešily na papíře nebo faxem, se dnes vyřizuje on-line. To vše se samozřejmě odráží v nárocích na uživatele. Technologie se vyvíjí závratným tempem, já dokonce pamatuji časy, když nebyly žádné sociální sítě. Po těch letech si dovolím tvrdit, že mou výhodou je určitě znalost „počítačové“ historie naší firmy. Díky tomu, že jsem si to musel všechno projít, si nyní umím poradit, když se vyskytne nějaký problém. Když nefunguje něco, s čím si sám neporadím, vím, kam takzvaně sáhnout, případně koho kontaktovat. Znalost historie firmy lze považovat pro práci v IT za velkou výhodou.

Jak reaguješ na nové trendy a technologie v IT?

Vývoj IT přináší stále nové trendy a možnosti a je doprovázen neustálým nárůstem výpočetního výkonu. Pokud se zaměřím konkrétně na IT infrastrukturu, ta se v rámci firmy zpravidla mění v určitých cyklech a vyžaduje zvýšené investice. Většinou se pořizuje nový software a hardware zároveň, jelikož je to ekonomicky výhodnější. Následně nějaký čas trvá, než si vše takzvaně sedne. Rovněž je potřeba počítat s určitou dobou na zaškolení uživatelů. Výhodou je, že se část práce odehrává za pomoci standardizovaných řešení, například od Microsoftu. Při přechodu na nové verze nebývají změny dramatické, takže se využitím těchto technologií pro chod firmy snižuje jeho náročnost. Mnohem komplikovanější bývá zavádění nového typu softwaru, případně vývoj vlastních programů. Ten je výjimečný, protože se tvoří na míru potřebám firmy. Nicméně v tomto případě nejde ani tak o trendy v IT, jako spíše o trendy v oboru. Mě osobně pak baví zejména práce s hardwarem a vývoj serverových technologií nebo běžných počítačů. Získané informace se dají následně uplatnit při návrzích potenciální modernizace.

Jak se dotkla IT oddělení pandemie?

Z hlediska práce se toho na IT moc nezměnilo. Virtuální konference se používaly i před pandemií, pouze v menší míře. Na počátku se ukázalo, že některé systémy nejsou dimenzované na to, aby na nich pracovalo z domova tolik lidí, a proto musela být navýšena jejich kapacita. Co se týká IT podpory, není žádný rozdíl v tom, když Vám lidé volají z domova, nebo se na vás obrátí z kanceláře ve vedlejších dveřích. To je celkem jedno. Uživatelé dělají stejné věci, mají stejné problémy. Bohužel, čeho se pandemie dotkla výrazně, byl objem finančních investic do IT. Kvůli pandemii jsou veškeré „větší akce“ pozastavené, doufám však, že zase bude lépe.

V čem je pro tebe GI unikátní?

Líbí se mi prostředí a atmosféra firmy, oceňuji dobré mezilidské vztahy. Mně dává menší společnost lepší smysl než nadnárodní firma. Znám v ní lidi i prostředí. U malé firmy je výhodou to, že se může spousta věcí zrealizovat tak, jak je navrhnu. Nemusím se obracet na celou řadu lidí a žádat je o schválení. Pokud mám ideu a přesvědčím vedení nápadem, který dává smysl, a na který jsou zdroje, mám pocit, že mohu dění v naší společnosti ovlivnit. Ve velké firmě má jedinec pouze omezené možnosti a rozhodovací proces většinou trvá podstatně déle. Pro mě je zásadní to, že jsem sám odpovědný za přípravu a návrh řešení, finanční analýzu i realizaci. To mě baví. Když se to povede, je to jako když si koupíte nový telefon. Těšíte se, jak si ho zprovozníte, nastavíte a vylepšíte. U velkých věcí to funguje také tak, radost z něčeho nového je stejná.

Jsou nějaké uživatelské otázky, které se stále opakují?

Řekl bych, že většina dotazů se dříve nebo později opakuje. Já bych rád zmínil, že dost často dostáváme kuriózní dotazy, kterým se s kolegy zasmějeme. Občas se vyskytnou také dotazy, které vůbec nepatří do problematiky IT. Navíc míváme já i moji kolegové pocit, že disponujeme jakýmsi woodoo.  Stává se nám, že nás uživatel zavolá kvůli tomu, že něco nefunguje. Když však k němu přijdeme, problém najednou zmizí, aniž by se někdo něčeho dotknul. Není to ojedinělý případ, ale často se opakující jev. Jindy zase mají lidé požadavek na konkrétní funkci v počítači nebo v některém programu, jejich přání však není možné systémově nastavit. Já bych jim rád pomohl, ale je to z logiky věci neproveditelné, případně takovou funkci software neumožňuje. I to se stává.

Jak relaxuješ, jak odbouráváš stres?

Musím se věnovat něčemu zcela jinému. Logicky potřebuji manuální činnost nebo sport. U mě je to konkrétně jízda na kole. Pokud se mi nechce sportovat, tak se věnuji modelářství. Stavím modely na dálkové ovládání, což mi přináší hodně šroubování, a to je dobrý relax. 

Co je tvým osobním krédem?

Řekl bych, že vyznávám lehce konzervativní přístup. Nemám potřebu tlačit věci proti proudu. Pokud něco dělám, tak se snažím o tom nejprve přemýšlet. V IT obecně platí pravidlo: „Pokud to funguje, tak do toho nesahej.“ Jsou naopak lidé, kteří se ve všem nejprve vrtají, a teprve potom zjišťují výsledek svého snažení. V některých věcech jsem trochu flegmatik, což podle mě vůbec není pro interakci s uživateli špatná vlastnost. Respektuji, že lidé ve stresu občas vybouchnou. Stává se jim to například před velkou akcí, kdy stoupá nervozita a v nejvypjatějším okamžiku přestane fungovat laptop. Já se snažím řešit problémy, které ostatní vyrábí. Snažím se odpoutat od hodnocení lidí a jejich rozmarů. Ono po akci už je vše zase jinak. Jsem prostě praktik, soustředím se na problém a jeho řešení. Pokud vše funguje, tak jsem spokojený. 

Jak vnímáš období pandemie?

Nepřijdu si kompetentní, abych se vyjadřoval k pandemii jako takové. Celou situaci prostě beru jako událost, která nastala, aniž bychom ji mohli ovlivnit. Z hlediska IT bylo prioritou, aby vše fungovalo a zaměstnanci mohli pracovat, ať už lokálně, nebo z domova. Doufám, že se to i přes některé problémy nakonec povedlo. Pozitivní reakce některých z vás mě utvrzují v tom, že ano. Zpětně mi to zase potvrzuje, že moje práce dává určitý smysl. Z hlediska dalšího vývoje to zatím vypadá, že bitva ještě neskončila. Já doufám, že vše dobře dopadne.