Luděk Vocílka je generální ředitel a spolumajitel společnosti GUARANT International. Když v roce 1991 společnost zakládal, neměl v ruce žádný detailní business plán. Chtěl podnikat, měl odvahu, nadšení a zájem budovat tzv. „kapitalismus“. Dnes je to téměř 30 let a firma stále prosperuje. Nacházíme se v době pandemie, která kongresový průmysl zasáhla velmi razantně. GUARANT přežil. Přestože je doba pandemie velmi složitá a náročná na psychiku, působí generální ředitel velmi klidným dojmem. 

Co tě na počátku vedlo k tomu otevřít si agenturu a začít podnikat? 

Byla to krásná doba plná nadšení a zájmu budovat něco nového, tzv. „kapitalismus“. To bylo pochopitelně hlavní motto. Člověku bylo tehdy 25 let. V tu chvíli jsem nehledal problémy, proč něco nejde, neviděl jsem rizika ani to, jak by to mohlo být složité či komplikované. Šlo se do toho po hlavě a bez velkých očekávání. V mé věkové kategorii to tak dělala spousta lidí, která měla potřebu se nějakým způsobem realizovat, což do té doby nebylo od roku 1948 možné. Potřeba seberealizace sehrávala bez pochyb velmi velkou roli. 

Připadala ti doba 90. let na podnikání snadná, nebo složitá? 

Je to dvousečné. Snazší byla určitě v tom, že pro nás bylo cokoli „nepopsaným listem“. Lidé byli rádi, že mohli svobodně podnikat. Neexistovaly žádné reference, žádná doporučení. Vše se budovalo od bodu nula. V tom byl ten počin „pionýrský“. 

Po absolvování vojny jsem se vracel do Čedoku, kde jsem pracoval. Kromě svatého nadšení vybudovat něco nového tam byla ještě jedna rovina. Snažili jsme se s Čedokem domluvit na tom, že bychom si od nich vzali něco jako franšízu a pod značkou Čedok bychom organizovali kongresy. Byla to myšlenka, podle které funguje mnoho značek, například McDonald´s. Neuvědomili jsme si, že doba na to ještě nebyla zralá. Probíhalo dělení Čedoku mezi Českou a Slovenskou republikou, což bylo doprovázené určitými problémy. Celý plán ztroskotal na tom, že Čedok nebyl v danou chvíli připraven na takovéto jednání. Proto zvítězila varianta „pojďme do toho vlastní cestou.“ 

V 90. letech vzniklo mnoho podobných firem a agentur, ale pouze několik z nich se udrželo na trhu až dodnes. V čem je GUARANT výjimečný? 

Je mimořádný ve dvou výrazných kategoriích. První kategorie, to jsou kvalitní lidé. Tou druhou je určování a definování směru, kudy se nejen v České republice, ale také mezinárodně vydávat. 

GUARANT je výjimečný svými lidmi. Kvalitní zaměstnanci jsou vždy bohatství, které je v rámci nabídky služeb nejdůležitější. Lidé ovlivňují chování firmy a celé její nastavení. Druhá věc spočívá v tom, že jsme výrazně definovali směry, které jsme potom rozvíjeli, speciálně v oblasti kongresového průmyslu, asociačního managementu, nebo venue managementu. V Čechách nic podobného kromě státní formy neexistovalo. V této rovině jsme svým způsobem nastavovali parametry směru našeho odvětví a věřím, že v tomto „průkopnictví“ budeme i nadále pokračovat. 

Jaké období pro tebe bylo nejtěžší?

Bezpochyby aktuální covidové období. Pro sebe si to přirovnávám k situaci, kdy si James Bond sedá do letadla, které potřebuje zvednout nad nějaký horizont, nebo s ním přeletět nějakou budovu. James Bond proto samozřejmě přitahuje knipl a usilovně šlape na pedál. Celá scéna trvá tak 10 – 15 sekund. Divák si poté oddychne, přestože ví, že to nemůže dopadnout jinak než pozitivně. Jenže COVID netrval 10 – 15 sekund, ale více než 15 měsíců. Zvednout letadlo z nebezpečné zóny tak, aby bezpečně přeletělo, nám tím pádem trvá „nekonečně dlouho.“ A úplně volně nad horizontem to letadlo stále ještě neletí. Přetrvávají nejasnosti a nevíme, jak to bude vypadat na podzim. Bude už po proočkování? Proběhne vše v naprostém pořádku? Vrátíme se do normálního stavu, ve kterém jsme fungovali dříve? Jednoznačně je proto současná situace po více stránkách nejsložitějším obdobím. 

Co ti pandemie vzala, co ti pandemie dala?

Pandemie mi vzala určitou iluzi o fungování státní správy, která by měla ve chvíli, kdy dojde k uzavření či omezení vašeho podnikání, vytvořit jakousi „záchranou síť.“

Stát svým neprofesionálním rozhodnutím roztříštil podporu do řady činností, přičemž některé z nich prokazatelně výrazně poškodil. Sami jsme více než devět měsíců žádali o nastavení oborové podpory, kterou jsme nakonec v březnu tohoto roku získali, či lépe řečeno vybojovali jsme si ji.

Ve finále byla tato oborová podpora jedním z významných nástrojů k přežití tohoto složitého období. 

Co mi pandemie dala? Zde se vrátím zpátky k jednomu pilíři z hlediska výjimečnosti GUARANTu, kterým jsou naši kvalitní lidé. Pod tak výrazným tlakem se formují charaktery. Došlo k tomu, že někdo ten okolní nápor nebyl schopný unést a odešel. Opačně jsem se však setkal také s řadou korektních postojů, které pomohly jak společnosti samotné, tak i fungování vzájemných vztahů, na kterých se snažíme stavět.

V době pandemie se GUARANT rychle přeorientoval na virtuální pojetí akcí. Jak ty sám vnímáš virtuální technologie? 

Vnímám je adekvátně svému věku. Nejsem na nich zcela závislý, ale pracuji s nimi a beru je jako součást pracovního světa. Problém je, že nástup virtuálních technologií neproběhl evolučně, postupně, plynule, ale proběhl revolučně. Vlivem velmi razantního nástupu virtuálních technologií se projevily veškeré klady i zápory. Záporem byly nepřipravenost a nenahraditelnost sociální komunikace mezi lidmi. Kladné je zjištění, že se jedná o velice dobrý nástroj pro situace, kdy už dotyčnou osobu dobře známe a potřebujeme si s ní vyměnit základní informace. Než abychom se museli kvůli každé drobnosti scházet, tak se doopravdy můžeme jako skupina nebo i jednotlivci vidět a věci si vyříkat virtuálně. To platí i pro kategorii virtuálních akcí. Je to nástroj, který pomáhá lidem nezaostávat v jejich vzdělávání a vývoji. Zároveň však lidi připravil o osobní kontakty, které jsou pro ně důležité, a které jim pomáhaly rozvíjet mimo jiné i zahraniční spolupráci. Vývoj, který se měl odehrát v horizontu pěti až deseti let, se seběhlo najednou, teď a hned, pod tlakem nedokonalosti nástrojů, které ještě tak dobře neovládáme, a které jsme museli upravovat či přizpůsobovat.

Věková kategorie nad 40 let nebude nikdy připravená vést svoji komunikaci výhradně ve virtuální podobě. Nastupující ročníky, které pandemie zastihla ještě ve škole, toho budou možná schopni. S lehkou lítostí v hlase pak bohužel musím konstatovat, že jim třeba nebude chybět společenský kontakt, který by za tím měl stát. 

Připomenu pár maličkostí, které potom vytváří určitý celek. Například přednášející nemají odezvu. V sále vidím, vnímám, jak lidé reagují, zdá se jim to dobré, kroutí hlavou, tleskají, mají vyhraněnou reakci. Ale ze svého monitoru „nenakoupím“ nic. Nepoznám, zda to účastníci pochopili, jestli pro ně byla prezentovaná informace dostatečně srozumitelná apod. 

Jakým způsobem bude podle tebe virtualizace pokračovat po skončení pandemie? 

Zde platí, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Očekávat pouhý návrat by bylo iluzí. Asi se bude víc tlačit na hybridizaci akcí, ale to je zatím v úvahách a v mém vnímání. Lidé z bohatších zemí, kteří budou mít přístup k dopravě a ubytování, budou opět rádi cestovat do dostupných lokalit a setkávat se, tam opět dojde k návratu. 

Hybridní forma by zase mohla pomoci například mladým vědcům, doktorům, nebo právníkům, kteří nemají na to, aby přijeli, peníze. I ve chvíli, kdy nemají prostředky a nikdo jim je nedá, mohou využít alespoň virtuální platformu a osahat si některé věci, získat vědomosti. Spolu s video knihovnami a dalšími nástroji, které budou fungovat pro kongresový průmysl, může virtuální platforma sloužit jako zdroj vzdělávání pro kohokoli po celém světě. V tom určitě bude znamenat užitek. Z tohoto pohledu si myslím, že tu s námi hybridizace zůstane kontinuálně. Bude se k ní však přistupovat pragmaticky, protože hybridní forma je dnes ekonomicky nejnáročnější. Bude se s ní muset dobře nakládat, aby mohla fungovat ke spokojenosti všech zainteresovaných subjektů. 

Zažil jsi někdy v minulosti naopak pocit euforie?

Zásadní předěl nastal s organizací zasedání Měnového fondu. Byla to největší akce, včetně téměř miliardového rozpočtu. Sešly se u nás výjimečné osoby, panovala výjimečná bezpečnostní opatření, která už doufám nebudu muset nikdy zažívat. Patří k tomu také násilnosti, které byly tady v Praze vyvolané. Byla to naprosto neopakovatelná akce, která GUARANT velmi posunula. Když jsme totiž komukoli řekli, že jako referenci můžeme nabídnout úspěšnou organizaci zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, bylo hned jasné, že jsme schopni zrealizovat jeho představy a zvládnout jakoukoli akci k plné spokojenosti. 

Jak velký realizační tým zajišťoval tuto akci? 

Tým se skládal z několika částí. Stranami v něm byli GUARANT, Světová banka, Ministerstvo financí a vládní zmocněnec. Vše se kombinovalo tak, aby akce proběhla bez potíží, ke spokojenost klientů a účastníků, a znamenala jak skvělou referenci pro GUARANT, tak i pro Českou republiku. A to se plně podařilo. 

Jakým způsobem relaxuješ? Při čem se nejvíce odreaguješ? 

Sport. Představuje pro mě způsob, kterým se mohu ventilovat, je to moment, kdy člověk může přepnout do jiného módu. U mě je to tenis. Věnuji se žlutému nesmyslu. Člověk nesmí řešit nic jiného, protože pak už by tomu sportu nedával to, co by měl. Je proto nezbytné se nějakým způsobem naučit stresové záležitosti nechat jinde. Odpočívám aktivně a rád. 

Řídíš se nějakým mottem? 

Humor je největším požehnáním lidstva – Mark Twain.