Rozhovor s Luďkem Vocílkou, generálním ředitelem společnosti GUARANT International spol. s r.o.

Luděk Vocílka je generální ředitel a spolumajitel společnosti Guarant International. Když v roce 1991 společnost zakládal, neměl v ruce detailní business plán. Chtěl podnikat, měl odvahu, nadšení a zájem budovat tzv. „kapitalismus“. Dnes je to téměř 30 let a firma stále prosperuje. Nacházíme se v době pandemie, která kongresový průmysl zasáhla velmi razantně. Guarant přežil. I přesto, že je doba pandemie velmi složitá a náročná na psychiku, působí generální ředitel velmi klidným dojmem.

 

Co tě na počátku vedlo k tomu otevřít si agenturu a začít podnikat?

Krásná doba, nadšení a zájem budovat něco nového, tzv. „kapitalismus“. To bylo pochopitelně hlavní motto. Člověku bylo tehdy 25 let, v tu chvíli nehledal problémy, proč se to nedá, jak je to rizikové, jak by to mohlo být složité či komplikované. Šlo se do toho po hlavě bez velkých očekávání. Dělala to tak spousta lidí v mé věkové kategorii, která měla potřebu se nějakým způsobem realizovat, což nebylo možné, od roku 1948. Ta potřeba seberealizace tam byla bez pochyby velmi silná.

 

Připadala ti doba 90. let na podnikání snadná nebo složitá?

Je to dvousečné, protože určitě snazší byla v tom, že vše bylo ve stylu „nepopsaný list“. Lidé byli rádi, že mohli svobodně podnikat. Neexistovaly žádné reference, žádná doporučení. Vše se budovalo od bodu nula. V tom byl ten počin „pionýrský“.

 

Po absolvování vojny jsem se vracel do Čedoku, kde jsem pracoval. Kromě svatého nadšení vybudovat něco nového tam byla ještě jedna rovina. Snažili jsme se s Čedokem domluvit na tom, že bychom si od nich vzali něco jako franšízu, že bychom kongresy realizovali pod značkou Čedok, tak jako funguje například McDonald nebo mnoho dalších značek. Ta doba na to ale ještě nebyla zralá, což jsme si neuvědomili. Probíhalo dělení Čedoku mezi Českou a Slovenskou republikou, což provázely určité problémy. Celý plán spadnul na tom, že Čedok nebyl v danou chvíli připraven na takovéto jednání a proto zvítězila varianta „pojďme do toho vlastní cestou“.

 

V 90. letech vzniklo mnoho podobných firem a agentur, ale pouze několik z nich se udrželo na trhu až dodnes. V čem je Guarant výjimečný?

Jsou to dvě výrazné kategorie. V první kategorie jsou kvalitní lidé, ve druhé určování a definování směru, kudy se nejen v České republice, ale také mezinárodně vydávat.

 

Guarant je výjimečný v lidech. Kvalitní lidé jsou vždy bohatství, které je v rámci nabídky služeb nejdůležitější. Lidé ovlivňují chování firmy a celé její nastavení. Druhá věc spočívá v tom, že jsme výrazně definovali směry, které jsme potom rozvíjeli, speciálně v oblasti kongresového průmyslu, asociačního managementu, venue managementu. Nic podobného tady kromě státní formy neexistovalo. V této rovině jsme svým způsobem nastavovali parametry směru tohoto fungování a věřím, že v tomto „průkopnictví“ budeme i nadále pokračovat.

 

Jaké období pro tebe bylo nejtěžší?

Bezpochyby aktuální covidové období. Pro sebe si to přirovnávám k situaci, kdy si James Bond sedá do letadla, které potřebuje zvednout nad nějaký horizont, přeletět nějakou budovu.  James Bond samozřejmě přitahuje knipl a šlape výrazně na pedál, aby to letadlo zvednul. Tato scéna trvá tak 10 – 15 sekund. Divák si poté oddychne i přesto, že ví, že to nemůže dopadnout jinak než pozitivně. No ale COVID netrval 10 – 15 sekund, ale více než 15 měsíců, takže zvedání toho letadla z té nebezpečné zóny tak, aby bezpečně přeletělo, nám trvá „nekonečně dlouho“. Ještě stále to letadlo úplně volně nad horizontem neletí. Ještě stále jsou tu nejasnosti, jak to bude na podzim. Bude už po proočkování? Proběhne vše v naprostém pořádku? Vrátíme se do normálu, ve kterém jsme dříve fungovali? Takže jednoznačně je toto po vícero stránkách nejsložitější období.

 

 

Co ti pandemie vzala, co ti pandemie dala?

Pandemie mi vzala určitou iluzi o fungování státní správy, která by měla všeobecně vytvořit „záchranou síť“ ve chvíli, kdy dojde k uzavření či omezení Vašeho podnikání.

Stát svým neprofesionálním rozhodnutím roztříštil podporu do řady činností, přičemž prokazatelně některé z nich výrazně poškodil. Sami jsme více než devět měsíců žádali o nastavení oborové podpory, kterou jsme nakonec v březnu tohoto roku získali či lépe řečeno vybojovali.

Finálně byla tato oborová podpora jedním z významných nástrojů k přežití tohoto složitého období.

 

Co mi pandemie dala? Zde se vrátím zpátky k jednomu pilíři z hlediska výjimečnosti Guarantu a tím jsou kvalitní lidé, které zde máme. Pod tak výrazným tlakem se formují charaktery. Došlo k tomu, že někdo odešel, když nebyl schopen unést okolní tlak a opačně jsem se setkal s řadou korektních postojů, které pomohli jak společnosti samotné tak i fungování vzájemných vztahů, na kterých se snažíme stavět.  

 

V době pandemie se Guarant rychle přeorientoval na virtuální pojetí akcí. Jak ty sám vnímáš virtuální technologie? Vnímám je adekvátně svému věku, nejsem na nich zcela závislý, ale pracuji s nimi a beru je jako součást pracovního světa. Problém je, že nástup virtuálních technologií neproběhl evolučně, postupně, plynule, ale proběhl revolučně. Nastoupil velmi razantně a projevily se tak veškeré klady i zápory, jako je nepřipravenost, nenahraditelnost sociální komunikace mezi lidmi, až po to, že je to velice dobrý nástroj pro situace, kdy už dotyčnou osobu velmi dobře známe a potřebujeme si s ní vyměnit základní informace. Než abychom se u každé drobnosti museli scházet, tak se doopravdy můžeme jako skupina nebo i jednotlivci sejít a věci vykomunikovat virtuálně. To platí i pro kategorii virtuálních akcí. Je to nástroj, který pomáhá lidem nezaostávat v jejich vzdělávání a vývoji. Na druhou stranu lidi připravil o osobní kontakty, které jsou pro ně důležité a které jim pomáhali rozvíjet mimo jiné i zahraniční spolupráci. To, co se mělo odehrát v horizontu pět až deset let, se odehrálo naráz, teď hned. I pod tlakem nedokonalosti nástrojů, které ještě tak dobře neovládáme, a které jsme museli upravovat či přizpůsobovat.

 

Věková kategorie nad 40 let nebude nikdy připravena na to, aby vedla svoji komunikaci výhradně ve virtuální podobě. Možná, že nastupující ročníky, které to potkalo ještě ve škole, toho budou třeba schopni, a bohužel i s lehkou lítostí v hlase konstatuji, že jim nebude chybět ten společenský kontakt, který by za tím měl stát.

 

Připomenu pár maličkostí, které potom vytváří určitý celek. Například přednášející nemají odezvu. V sále vidím, vnímám, jak lidé reagují, zdá se jim to dobré, kroutí hlavou, tleskají, mají vyhraněnou reakci. Ale ze svého monitoru „nenakoupím“ nic. Nepoznám, zda to účastníci pochopili, jestli pro ně byla prezentovaná informace dostatečně srozumitelná apod.

 

Jakým způsobem bude podle tebe virtualizace pokračovat po skončení pandemie?

Zde platí, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, takže očekávat pouhý návrat by bylo iluzí. Asi se bude více tlačit na hybridizaci akcí, ale to je zatím v úvahách a v mém vnímání. Ti, kteří budou mít přístup k dopravě, ubytování v bohatších, dostupných zemích, tak tam opět dojde k návratu, k tomu, že lidé budou rádi cestovat a setkávat se.

 

Hybridní forma by zase mohla pomoci například mladým vědcům, doktorům, právníkům, kteří nemají peníze na to, aby přijeli. Mohou tak využít alespoň virtuální platformu pro to, aby si osahali některé věci a získali vědomosti, a to i ve chvíli, kdy nemají prostředky a nikdo jim je nedá. Toto může být spolu s video knihovnami a dalšími nástroji, které budou fungovat pro kongresový průmysl jako zdroj vzdělávání pro kohokoliv po celém světě. Takže v tom ten užitek určitě bude. Z tohoto pohledu si myslím, že hybridizace tu bude s námi kontinuálně. Bude k ní však přistupováno pragmaticky, protože hybridní forma je dnes ekonomicky nejnáročnější. Bude se s ní muset dobře nakládat, aby to fungovalo ke spokojenosti všech zainteresovaných subjektů.

 

Zažil jsi někdy v minulosti naopak pocit euforie?

Zásadní předěl nastal s Měnovým fondem, byla to největší akce, včetně téměř miliardového rozpočtu, výjimečných osob, které se zde sešly, výjimečných bezpečnostních opatření, které doufám, že již nebudu muset zažívat, až po násilnosti, které tady v Praze byly vyvolány. Byla to naprosto neopakovatelná akce, která Guarant velmi posunula, protože komukoliv jsme řekli, že máme za sebou referenci z organizování Zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, tak bylo v podstatě jasné, že jsme schopni zrealizovat jeho představy a naplnit jakoukoliv akci k plné spokojenosti.

 

Jak velký realizační tým zajišťoval tuto akci?

Tým se skládal z několika částí: ze strany Guarantu, Světové banky, Ministerstva financí a vládního zmocněnce. Vše se kombinovalo tak, aby akce proběhla v pořádku, ke spokojenost klientů a účastníků a skvělé referenci jak pro Guarant, tak pro Českou republiku. A to se plně podařilo.

 

Jakým způsobem relaxuješ? Co tě nejvíce odreaguje?

Sport. Je to ventilace, moment, kdy člověk může přepnout do jiného módu. U mě je to tenis. Věnuji se žlutému nesmyslu. Člověk nemusí řešit nic jiného, jinak si uvědomí, že tomu sportu nedává to, co by měl. V tom případě se musí nějakým způsobem naučit stresové záležitosti nechat někde jinde. Odpočívám aktivně a rád.

 

 

Řídíš se nějakým mottem?

Humor je největším požehnáním lidstva – Mark Twain.