Search

Jak probíhají akce GI na Slovensku? Rozhovor s Peterem Petrovičem, jednatelem GI.

Peter Petrovič byl u toho, když v roce 1992 hledala společnost GUARANT International vhodné prostory pro pobočku v Bratislavě. Po rozdělení Československa přešel do Prahy. Do Bratislavy se vrátil po deseti letech, kdy pod jeho vedením vznikla GUARANT International spol. s r.o. (GI) jako samostatná slovenská firma. GI na Slovensku spolupracuje s realizačním týmem z Prahy. Peter mluví perfektně několika jazyky. Vyznává styl řízení zaměstnanců pomocí pozitivní motivace.

Jak vzpomínáte na začátky GI?
Mnohým lidem to bude nejspíš připadat jako vzpomínka na časy císaře pána. Registrace účastníků se dělala na papíře. Byly to tzv. štafle, kam se psalo obyčejnou tužkou, aby byly možné úpravy a přepisování. Nebyly mobilní telefony, ale měli jsme pagery, dnes již neznámé přístroje, které umožňovaly zasílat zprávy. Pracovali jsme s vysílačkami, které nám umožňovaly dosah po celé Praze, a které nám pro organizaci akcí stačily. To trvalo asi dvě sezóny.
Mobilní telefony byly tenkrát velké jako taška a cena jednoho byla 120 000 Kč, zatímco vysílačky byly skladnější. Počítač jsme měli od počátku, ale velkou novinkou bylo zavedení vytáčeného internetu přes telefon. Měli jsme kolegyni, která měla jako jediná na starosti kontrolovat e-maily. Internet byl totiž zavedený pouze do jednoho počítače.
Novinkou byl tenkrát fax. Napsal se text, vytisknul se a šel se odfaxovat. Faxové zprávy se archivovaly ve složkách jednotlivých akcí.
Tato technika nám pomohla pouze zdánlivě. Sice se zrychlila komunikace a za jednotku času se toho dalo stihnout více, jenže této skutečnosti se přizpůsobilo také očekávání klientů. Celá časová úspora tedy šla v jejich prospěch.

Na jaké akce rád vzpomínáte?
V roce 1995 jsme pomáhali organizovat oslavu 50. výročí osvobození Plzně. Byl to klasický případ klienta, který přecenil své možnosti a agenturu oslovil až v momentě, kdy mu bylo jasné, že akci organizačně nezvládne. Magistrát města Plzně věřil tomu, že oslavy dokáže zorganizovat ve své režii. V lednu však radní zjistili, že je stihnutí květnového termínu nad jejich síly. Na přípravu jsme tak měli pouze tři měsíce, což bylo žalostně málo. Schůzky jsme naprogramovali na minuty, abychom vše stihli.
Byla to velmi náročná akce, hlavně z hlediska logistiky. Ve městě probíhalo paralelně několik různých aktivit na více místech. Řešili jsme pohyb politiků a jejich program na oslavách. Přijelo také mnoho válečných veteránů, kteří měli svůj speciální program. Další skupinou se svým programem byli členové klubu vojenské historie se svou válečnou technikou. Měli jsme na starosti také řízení pohybu téměř 150 000 návštěvníků a organizaci dopravy v Plzni.

První světově velmi významná a očekávaná akce bylo zasedání světové banky a MMF. Tato akce zasáhla celou Prahu. Zúčastnila se jí vrcholná státní reprezentace. Zasedání doprovázela přísná bezpečnostní opatření, která se netýkala pouze účastníků. Přísně se například kontrolovaly také suroviny na přípravu jídla.
Proti zasedání protestovali antiglobalizační aktivisté. Pamatuji si nějakou potyčku s policií v ulici Na Pankráci, tedy nedaleko KCP. Dle mého názoru to nebylo nic dramatického, média to však následně značně zveličila.

Z akcí organizovaných na Slovensku rád vzpomínám na Světový kongres esperanta. Jeho zajímavostí byla skutečnost, že na něj přijely privátní osoby, které si účast hradily samy. Esperantisté jsou velmi sympatičtí pacifisté, kteří chtějí dosáhnout porozumění mezi lidmi. Jsou pozitivně naladění a snaží se brát svět z lepší stránky. Někteří klienti mají občas neadekvátní požadavky, zde to bylo naopak. Kongres se konal v Nitře a celkem na něj přijelo téměř 2 500 účastníků.

Na Slovensku se pořádají spíše malé akce, protože zde chybí infrastruktura a nemáme adekvátní sály. Vláda kongresové turistice nevěnuje příliš pozornost. GI je tu průkopníkem velkých akcí. Mezi ně patří například EUROTOX s tisícem účastníků, WONCA se sedmnácti sty účastníky, nebo Světový svářečský kongres, na který přijelo téměř tisíc sto účastníků. Většinou ale pořádáme menší akce pro několik stovek lidí. Na Slovensku nejsou tak velké zkušenosti s kongresy, trh je zde podstatně menší.

Jak vás zasáhlo období pandemie?
Toto období přineslo GI existenční starosti velmi zásadního charakteru. Kongresové odvětví prodělává obrovský propad.
Nedávno jsem někde našel svůj starší článek, který byl vydaný v souvislosti s finanční krizí v roce 2008. Tenkrát jsem se domníval, že kongresy nemůže žádná krize ohrozit, protože lidé se chtějí setkávat vždy.
Ještě v lednu 2020 nikdo netušil, že zdravotní krize může způsobit po celém světě škody tak obrovského rozsahu. Bude to otázka let, než se tyto jizvy zahojí.

Když pominu existenční starosti, mně osobně přinesla doba covidová také některá pozitiva, třeba klid a pravidelný denní režim. Protože jsem byl nucen trávit dny na omezeném prostoru, přirovnávám to k životu v klášteře s mnišským Ora et labora. Místo modlení (ora) to byla práce u počítače, kterou jsem prokládal manuální prací (labora).
Díky této redukci jsem došel k závěru, že když má člověk kde spát, co jíst a má teplou vodu, tak mnoho dalšího v podstatě nepotřebuje.

Jak vnímáte nástup virtualizace, která nahradila živé akce?
Úplná virtualizace je únavná. V určité míře a na komunikaci menšího rozsahu nám určitě virtuální konference zůstanou. Člověk je však tvor sociální. Lidé chtějí mít primárně pocit osobního kontaktu, mimo jiné také proto, že značná část komunikace je mimoslovní. Člověk promlouvá také tělem, takže se chceme poznávat v reálném životě, a to teď lidem chybí. Na krátké porady jsou videokonference vhodné, zejména pokud máte osobní zkušenost. To je pak videokonference snazší. Osobní setkání však plnohodnotně nenahradí.

Jaké je vaše životní krédo?
V různých fázích života jsem uznával různé životní pravdy. Teď se hodně vracím k zahrádkářské zkušenosti, díky které vím, že nestačí udělat hodně věcí najednou, ale je důležité vytrvale dělat malé krůčky. Nestačí během 14 dnů pracovat intenzivně, a pak mít po zbytek roku pokoj. Je třeba pracovat přiměřeně, ale ustavičně. Takto to funguje i v zaměstnání.
Moje manželka učila cizí jazyk a razila teorii, že stačí, aby se mu člověk věnoval 15 minut, ale denně. Když máme v práci úkol, je důležité se na něj nedívat jako na nezdolatelnou horu, ale každý den udělat kousek. Za nějaký čas zjistíte, že z té hory už nic nezbylo, je celá pryč. Prostě dělat věci jako na zahradě, tedy po malých krůčcích.
Když se pustíte do práce, nakonec zjistíte, že věci, které vypadají složitě a těžce vůbec tak strašné nejsou.

Jakým způsobem relaxujete, jak odbouráváte stres?
Stres zpravidla odbourávám manuální prací. Manuální práce je vhodný doplněk k práci psychické. Na zahradě nepěstujeme zeleninu, máme pouze malou okrasnou zahrádku. Když si tedy udělám svoji práci, mám pak jako privilegium práci na zahradě.
Skvělým oddechem a odreagováním je současné výtvarné umění, koncert nebo divadelní představení. Je to svět úplně jiných témat a idejí, což umožňuje vytěsnit běžné starosti. Bohužel mi nezbývá mnoho času na četbu krásné literatury, jelikož poslední dobou čtu jen to, co potřebuji z hlediska své profese.

V čem je GI unikátní?
Podle mě to je mimo jiné tím, že jsme nikdy primárně neuvažovali o rychlém a velkém zisku. Vždy pro nás bylo důležitější investovat peníze do rozvoje firmy, zaměstnanců, infrastruktury a těch faktorů, které naši společnost co nejvíce stabilizují.
Ne všichni však takto postupovali. Uvedu dva příklady. V minulosti jsme se setkávali s ostatními agenturami vedenými pod Svazem cestovního ruchu. Majitelka jedné agentury neustále hovořila o tom, jak investovala první vydělané peníze do statku s koňmi. Tato agentura již neexistuje.
Další majitel agentury si za první vydělané peníze koupil automobil značky Rolls Royce. Dovedu si živě představit, proč skončil. Ani úspěšní lidé neměli na začátku tržního hospodářství shromážděné velké majetky. Naši klienti jezdili v socialistických škodovkách a najednou přijel dodavatel ve velmi drahém autě.
Podle reakcí lidí si také myslím, že v GI panuje dobrá atmosféra. Všichni, kdo pracujeme v GUARANTu se musíme brát jako partneři. Vyvyšování se jednoho nad druhého nikam nevede. Domnívám se, že direktivní přístup a nucení lidí k určitému chování pod hrozbou restrikcí nefunguje. Lepší a dlouhodobě udržitelný je systém pozitivní motivace. Důvodem, proč lidé v GI zůstávají, je podle mě kolegialita, pozitivní motivace a prostor pro každého.

Jak se GI popral s pandemií?
Je to událost, na kterou se nedokážete připravit. Ještě v lednu 2020 si nikdo neuměl představit, že něco takového může nastat. Jak se připravíte na to, že vám na dům spadne meteorit? Pandemie je něco mimo vůli a moc lidí z GI. Když vám odejdou někteří zaměstnanci, když akce nevychází podle plánů a představ, když se změní předpisy, stále to dokážete nějak ovlivnit a řešit. S pandemií neuděláte nic, je to vyšší moc. V dané situaci vám nezbývá nic jiného než se snažit jednat podle okolností co nejlépe. Nezpůsobili jste to, nemůžete to zastavit. Jen se můžete snažit vyváznout s co nejméně šrámy.

Jaký předpokládáte vývoj?
Model, kdy člověk ukončil vzdělání, a pak se stejnou mírou znalostí odešel do důchodu, je pryč. My jsme se museli naučit pracovat s počítači, s mobily a internetem. Je pravděpodobné, že dnešní mladá generace několikrát za život změní svou profesi a některá povolání úplně zaniknou. Za posledních 30 let se vše rapidně zrychluje. Dnešní senioři, kteří neovládají práci na počítači, jsou velmi znevýhodnění.
To je samozřejmě výzva i pro GUARANT. Popsal bych ji s pomocí turistické zkušenosti. Pokud je člověk v údolí, vidí pouze hřeben nejbližších hor. Až když na ten hřeben vystoupí, vidí, že za ním je další. A pak další, … I pro GUARANT platí, že je potřeba vidět tyto vzdálené perspektivy, přibližovat se k nim, a to znamená, že je důležité se vyvíjet, přinášet nová řešení a zlepšovat se.